Někdy před třiceti lety jsem v americkém časopisu TIME četl kouzelnou větičku, kterou si pamatuji dodnes „There are no prostitutes in China even though there are women who make love for money“. Pokusím se laicky přeložit: V (Lidové) Číně nejsou prostitutky, i když tam jsou ženy, které se milují za peníze.
Ono se to zpočátku zdá jako protimluv, ale není. Vždyť kolik je na světě žen (a někdy i mužů), které spějí také nebo dokonce výlučně se svými bohatými manželi, i když by je jejich dolní, podbřiškové srdce táhlo za jiným, sexuálně atraktivnějším milencem. A je to prostituce? Není, protože ta, kromě toho, že je za peníze, je zhusta též naprosto anonymní. Což se o manželství dá jen stěží říci.
A tímto oslím můstkem jsem se dostal k poslední, nikotinové dietě. Na základě předešlého bych mohl říci, že „Ačkoli jsem často, kouřil nikdy jsem nebyl kuřákem“. Opět to zní jako protimluv, ale opět to protimluvem není. Ano, kouříval jsem z frajeřiny francouzské cigarety Gitanes, ale jen jsem ten kouř protahoval dutinou ústní. Takříkajíc jsem nešlukoval a tím si také žádný návyk nevytvořil a tak otázku nikotinu a tím náklady na cigarety můžeme nadála zcela obstrouhat.
Je zajímavé, že všechny komodity o kterých píši podléhají spotřební dani. Samy o sobě by byl relativně levné, spotřební daň je ale podstatně zdražuje. Vždy jsem protestoval proti pojmu „pivní alkoholizmus“, který dle mého názoru nemá žádné opodstatnění, stejně jako neexistuje vinný nebo vínový alkoholizmus. Alkohol je samozřejmě návykovou drogou a pokud je někdo na alkoholu závislý, tak je schopen vypít všechno, včetně různých čistících prostředků.
Prostě pivaře neuspokojí dvojitý frťan výčepní lihoviny, i když je v něm alkoholu stejně jako ve dvou pivech. Pivař, mezi které se hrdě počítám, prostě chce to svoje pivko kvůli jeho nezaměnitelné chutí a samozřejmě také kvůli jeho blahodárným účinkům na zdraví. Samozřejmě, tímto tvrzením vyvolám u mnoha lidí smích, ale ten je neopodstatněný. I jídlo je pro život nezbytné, ale nesmíme se přejídat. A to samé platí o pivu. Konzumace se nesmí příliš přehánět a každý by si měl být vědom kalorická vydatnosti piva a tomu přizpůsobit voji stravu.
A benzin? Pro moderního člověka zcela nezbytná komodita. Komodita zatížená jednak vysokou cenou ropy, slábnoucí korunou a v neposlední řadě také spotřební daní. Ten, kdo je v Praze tou vzácnou výjimkou a nepotřebuje benzin, šetří nesmírné peníze. A to nejen za benzin jako takový, ale také za vše, co s pořízením a provozem auta souvisí.
Ale o důchodci, který nepije pivo, nejezdí autem a nekouří, jsem psát nechtěl. Jako důchodce začátečník zjišťuji, že na vše peníze asi nebudou. Že již nelze zajít k Jelínkům, dát si tři kousky, pivní sýr k tomu a nechat tam s tuzérem stopade. Že takovou akci člověk již nemůže dělat spontánně, ale musí myslet na to, jestli je v peněžence dost třeba na ten benzin.
A tam už také začínám jít do sebe. Říkám si, je úplně nutné, abys jako důchodce jezdil ve čtyřapůllitrovém osmiválci? No ono to samozřejmě nutné není, ale jsem tak trochu v pozici důchodce, který zůstal trčet v drahém bytě a nemá peníze na výměnu za menší. Takže já si říkám, že vydělám nějaký ten peníz a protože už an toho osmiválce mám potencionálního kupce, tak až ten osmiválec bude tak čtrnácti-patnácti letý, tedy za dva tři roky, tak ho prodám a koupím si jen třílitrového šestiválce, ten přece jen žere o něco méně a postavím se tak krizi čelem.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen
Zprávy nemá žádný komentář
